Tak už je za mnou, můj úúúplně první závod v běhu (nepočítám takové ty závody na 400 metrů apod. x let zpět ve škole). Prostě můj první závod od té doby, co jsem si řekla, že od teď už jako fakt budu běhat :-)

Po doběhu s medailí

Proč jsem se přihlásila? Právě abych měla motivaci u běhání vydržet a přineslo to nějaké výsledky, aby nade mnou visel bič :-). A kdy to celé začalo? Už ani přesně nevím, ale někdy na jaře jsem brouzdala asi na facebooku a u někoho zahlédla zmínku o Runtour, koukla jsem na web, nějaký čas zvažovala a nakonec se 23.4. přihlásila :-)

Líbilo se mi, že Runtour má heslo "pro zkušené i nadšené" (já se řadím do té druhé kategorie), je to seriál závodů po několika městech České republiky a taky, že pokud budu aspoň trochu trénovat, bude šance, že neskončím poslední, ale aspoň třeba předposlední :-). Přihlásila jsem se tedy na závod 4.10.2014 v Praze na Ladronce, což byl poslední závod z celé sezóny Runtour. Zaprvé, protože jsem měla dost času natrénovat, a za druhé, protože to bylo v Praze, kde momentálně bydlím.

Nakonec to ale dopadlo tak, že přes léto jsem skoro neběhala - asi jednou v červenci a dvakrát v srpnu, takže přípravu jsem musela dohnat v září. To už jsem se ale poctivě snažila :-) Dala jsem si cíl, že závod chci zaběhnout aspoň za 40 minut a jakékoliv nižší číslo bude jen lepší. Také jsem plánovala, že pokud se mi závod povede, tak si za odměnu koupím nové běžecké boty, protože ty staré už byly extra prošlapané a místo toho jsem běhala v botách, které nebyly primárně určené na běh (jsou těžší, ale běhat se v nich dá).

S blížícím se termínem závodu začala stoupat nervozita a pochybnosti, jestli to vůbec dám, jestli doběhnu, protože běh 5 km v kuse jsem zatím ještě nedala (vždy střídání s chůzí). Uklidňovala jsem se tím, že to prostě v nejhorším dojdu, chodit umím dost rychle. Hltala jsem různé články o tom, jak se připravit na závod, co s sebou, co předtím jíst a nejíst atd. atd.

Nakonec jsem se rozhodla spoléhat se na to, co mi dělá dobře (přece jen nejde o maraton), takže večer před závodem sushi :-), a co se mi nosí dobře, takže moje letité tříčtvrťáky z Lidlu, tričko z Lidlu a mikinu z Tchiba, kterou jsem před závodem odložila. Řešila jsem ale i jiné věci - např. jak to vlastně vypadá na Ladronce, protože jsem tam nikdy nebyla, a jaká bude trasa. A pak hlavně - nikde jsem se nedozvěděla jak se bude přidělávat startovní číslo - dostanu špendlíky ve startovním balíčku? Nebo si je musím koupit? Raději jsem si je předem koupila (což mi v Praze přišlo jako poměrně nelehký úkol), nakonec samozřejmě ve startovním balíčku byly :-). Ten jsem si vyzvedla už den předem ve Sportisimu na Černém mostě, abych nemusela být na Ladronce moc brzy.

Obsah startovního balíčku - tričko a startovní číslo je v obálce

Čip na startovním čísle

Nadešel den D, závod na 5 km se běžel od 12, ale já se nervozitou a radostným očekáváním samozřejmě vzbudila už strašně brzo. Sbalila jsem si věci do baťohu, různý tyčinky, dvě vody, kapesníčky, číslo atd. a zapomněla jsem si koupit banán, který jsem si taky chtěla vzít sebou. Nakonec naštěstí nebyl potřeba. Nabila jsem mobil, oblékla jsem se do sportovního, nasadila měřič tepu - normálně ho nenosím, ale na závod byl užitečný - a vyrazili jsme autem na Ladronku (moje hodná druhá polovička mě tam odvezla a pak podporovala během závodu).

Pak už se šlo na věc - autem jsme dojeli na Břevnov (cestou na wc), pak pěšky došli na Ladronku, v rychlosti omrkli stánky, vystála jsem si frontu na wc, domluvila se přítelem, na kterých úsecích mě má podporovat a šla se zařadit do startovního koridoru - samozřejmě dozadu.

Pohled na start

Nervozita stoupá...

No a pak se vyběhlo a bylo to super, v závodě na 5 km nás běželo cca 700 a ta startovní nálada člověka fakt strhne. Pořád jsem si opakovala: "hlavně nepřepálit začátek, hlavně pomalu", ale zdálo se mi, že se mi běží skvěle a běžím nějak moc rychle. Hodně lidí mě sice předbíhalo, ale i já jsme některé předbíhala. Koukala jsem na tep a ten byl ok, asi 145, takže jsem si řekla, že tempo pak upravím podle toho, za jak dlouho budu na prvním kilometru.

První kilometr se mi běžel fakt skvěle, sice to byla dlouhá rovinka, ale super. Na druhém km to už bylo horší, bylo to mírně do kopečka. Tepovka vyskočila nad 170, kde zůstala až do konce závodu. Navíc bylo trochu nepříjemný, jak někteří, kteří to na začátku asi přepálili, přešli do chůze, já jsem je ve svém tempu předběhla a oni po chvíli vystartovali, předběhli mě, aby deset metrů přede mnou přešli zase do chůze. A takhle pořád dokola. Držela mě ale vidina 2,5 km, kde měla být občerstvovací stanice a měl tam čekat fandící přítel. Tam jsem se zase vzpružila a běžela jsem dál.

Okolo poloviny závodu

Nejhorší úsek pro mě pak byl na čtvrtém km, kdy se trasa kroutila po cestičkách a člověk viděl v protisměru závodníky před sebou (naštěstí ale i ty za sebou). Tam jsem i já přešla na chviličku do chůze.

Běžím do cíle...

Pak ale přišel 5. km a s ním vidina cíle. Asi 200 m před cílem jsem se ještě vzchopila a zasprintovala - přece se před cílem nenechám někým předběhnout :-) A byl to pak krásnej pocit, když mi jedna holčička dala na krk medaili :-) Pak jsem si vystála frontu na pití, banán a tyčinku, sešla se s přítelem a jeli jsme domů. No a jak jsem dopadla? Sms s cílovým časem mě potěšila, takže nový boty jsem si koupila :-)

Je to tam

Už mám medaili

Občerstvení v cíli

Na cestě k autu

Závod: RunTour Praha 5 km
Cena: start: 300 Kč + charita: 50 Kč
Závodní číslo: 2195
Čas: 00:35:14
Čistý čas: 00:34:38
Pořadí 686. z 729 lidí, kteří běželi závod na 5 km